Proč některá přátelství končí potichu?

Ano, rozchody bolí. Ale jak se vyrovnat se ztrátou přátel? Některá přátelství končí hádkami, jiná zase postupným a nenápadným tichem. Podle psychologie nás jako člověka tvoří v průměru pět lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Ovlivňují naše názory, postoje, zvyky i ambice – vědomě i nevědomě. A taky náš slovník. Postupně a plíživě si adoptujeme fráze i způsob mluvy svých blízkých. Vpisujeme si je tak nenávratně do života.

Dua Lipa: Proč je zajímavější jako člověk než jako zpěvačka?

Jenže i my se měníme

Postupně se vyvíjíme – a s námi i naše ambice, cíle a hodnoty. To, co pro nás fungovalo před pár lety či měsíci, nám už dnes nemusí vyhovovat. Páteční večery přestáváme trávit v oblíbené putice, sobotní rána začínáme na farmářských trzích a pomalu se učíme vyjednávat si čas sami pro sebe. Místo plánování meetingů plánujeme se stejnou vervou měsíční sraz s kamarádkou – a lidi, které jsme dřív vídali několikrát týdně, potkáváme sotva dvakrát do měsíce.

Proč přicházíme o lidi, se kterými jsme si byli vždycky blízcí?

Mluvili jsme spolu každý den, měli jsme inside joky, znali jsme se ve čtyři ráno u stánku s kebabem – a pak, plíživě a tiše, nic. Jak těžké je udržet si přátelství, která už nemají praktický základ – školu, práci nebo společný okruh lidí? A jak náročné je vytvořit si nová přátelství?

V dětství to šlo snadno. Podíváš se na někoho a je to: kamarádi na celý život. „Máš ráda modrou? Já taky.” Hotovo. Od Barbie až po rozlučky se svobodou. Ale v dospělosti? Jak moc kompatibilní musíme být, aby se ze známého stal opravdový přítel?

Proč je dobré mít crush? (I pro ty, co jsou třeba ve vztahu?) 

Ačkoliv je tahle nostalgie možná v některých ohledech bolestivější než kdejaký rozchod – protože zatímco u partnerských vztahů konec často tušíme, u přátelství tak nějak počítáme s tím, že vydrží navždy. Možná nastal čas to přijmout. Brát to i z té pozitivní stránky. Je to totiž nevyhnutelné. Je to láska k lidem, kteří už nejsou aktivně v našem životě. Žádná zlá krev – jen respekt a vzpomínky. I když nevíme, co se teď děje v jejich každodenním světě, tiše je sledujeme a přejeme jim jen to dobré. Sociální sítě nám to umožňují – vědět alespoň něco. Známe jejich práci, víme, čemu se věnují – a i když s nimi nejsme, pořád nám na nich záleží. A to je to důležité.

Zapomeň na obraz. Erotika do uší přináší intimitu nové generace

O přátelství, která nám zůstala, pečujeme se stejnou něhou jako o lásku. Protože základem každého vztahu je práce (ať už v lásce nebo přátelství). Sedíme a hodiny rozebíráme svoje problémy, společně oslavujeme výhry. Jsme tu když se něco děje a vracíme se do minulosti vzpomínkami na to, co jsme všechno zažili. Pořád jsme složeninou lidí, které jsme milovali. Posloucháme hudbu, kterou nám ukázali. Chodíme do kavárny, kde jsme s nimi sedávali. Jíme tempeh, který jsme do té doby nikdy nezkusili a koukáme jak se jim plní jejich sny. A to – mně osobně – úplně stačí.