Fejeton: Beru špatný konec za špatný konec?

„Vždycky říkej nejdřív ‚ne‘,“ učila mě přece maminka dávno předtím, než bylo trendy učit se říkat ‚ne‘. Tak proč nedokážu říct ‚ne‘ svýmu vnitřnímu kritikovi, podle kterýho nikdy nedělám dost?

Tvůrci And Just Like That… (seriálu, co navzdory trendu nejde od desíti k pěti, ale od pěti k desíti) údajně řekli ‚ne‘ postavě Che Díaz. Jak informoval Daily Mail, její protagonist*ka Sara Ramirez na Instagramu naznačilx, že za to mohou castingoví ředitelé a agenti, kteří vytvářejí black listy těch, kdo podporují Palestinu a Gazu. Daily Mail ovšem nařčení s odkazem na zdroj blízký seriálu vyvrátil: Postava je prý prostě jenom „otravná“ a „škoda vysílacího času“. Zřejmě měli tvůrci postavu vzít za jiný konec. Byla tak správňácká, až se celá jevila tak nějak špatně. Jako kyselý kafe, o kterým vám barista tvrdí, že takhle chutnat má, a vy nemáte důvod mu nevěřit, jenže to nemění nic na tom, že se nedá pít.

Vylili s vaničkou i dítě? (Ověřit, jestli Mark Twain nestojí i za tímhle příslovím.) Taky ověřit, jak psát a mluvit o nebinárních lidech. „Sara Ramirez naznačilx“ se přece nedá přečíst nahlas. I když co já vím, možná se to nějak číst dá. Možná to nevím, protože pořád ruším své plány a nechodím mezi lidi. Možná říkám ‚ne‘ příliš?

Spíš ne. Život je moc krátký na to, abychom furt říkali ‚ano‘. Takže co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, radost sobě samýmu především. Někdy, a tohle je ten případ, může být totiž špatný konec tím správným. (Doufám, že mě jednou budou citovat jako Marka Twaina!)

A pokud jde o práci, co je zjevnou škodou vysílacího času? Čtyři slova: Ka-ching bude, my nebudem.