Foto: Cosmopolitan
Vyhoření si většinou spojujeme s kancelářemi a přepracováním, ale pravdou je, že vyčerpaní můžete být i ve chvíli, kdy byste měli "odpočívat". Léto totiž na člověka dost často vytváří tlak. Máme být aktivní, šťastní, zamilovaní, kreativní, vtipný a nejlíp ještě ke všemu fakt skvěle opálení.
Ale co když vám je ve skutečnosti jen horko a všechno vám leze na nervy? Letní vyhoření je stav, kdy psychická únava a fyzické vyčerpání splývají. Často ho doprovází podrážděnost, vnitřní neklid, apatie a pocit, že "byste měli něco dělat", ale nemáte na to kapacitu. A to je v pořádku. Opravdu.
Není to jen o náladě nebo lenosti, ale horko má přímý dopad na vaše tělo a mozek. Tělo musí při vysokých teplotách vynaložit větší úsilí, aby vás ochladilo, a tím pádem zbývá méně energie na všechno ostatní. Ano, od produktivity až po emoce.
Navíc horké noci často znamenají špatný spánek, přerušované usínání a hlubší stres. Máte pocit, že se ráno budíte unavení? Nedivíme se. Do toho se přidávají rozházené hormony, zpomalené trávení a vliv sociálních sítí, kde na vás z každého rohu kouká další člověk, který si "léto užívá naplno". Ale co když vy prostě chcete jen stín, ticho a klid?
Všichni jsme naučení, že každý volný moment musíme nějak využít, ať už prací na sobě, vylepšováním vztahů nebo kreativní činností. Jenže mozek i tělo potřebují pauzu. A ta může vypadat jako úplný nic.
Zkuste si dát schválně trochu nudy. Bez výčitek. Nesnažte se být produktivní. Sedněte si k oknu, pozorujte stromy, poslouchejte ticho nebo klidně usněte u podcastu, který posloucháte každý den. Nuda je prostor, kde se mozek čistí. Neznamená to, že nějak selháváte nebo bůh ví co, ale znamená to, že dáváte sobě samotným prostor na restart.
Když se řekne Itálie, Řecko nebo Španělsko, nevybaví se vám asi lidi, co běhají na schůzky v 35 stupních a snaží se ze dne udělat nezapomentulený zážitek. Jižní národy umí s horkem žít, ne s ním bojovat. A právě jejich životní styl může být odpovědí na letní vyčerpání.
Třeba Italové mají pojem "dolce far niente", tedy sladké nicnedělání. Není to lenost. Je to způsob, jak si vychutnat přítomný okamžik bez tlaku na výkon. Sedět ve stínu s kávou, pozorovat ruch ulice a prostě jen… být.
Španělé si zase chrání siestu jako kulturní dědictví. Ve vedru kolem poledne se prostě nic moc neděje a nikdo se za to nestydí. Obchody zavřené, město tiché, lidé doma. Ne proto, že jsou líní. Ale proto, že poslouchají svoje tělo.
A Řekové zase milují zpomalené večery. Život se rozjíždí až po osmé. Dlouhé večeře, žádný spěch. Využívají večerní chlad a nesnaží se přes den vydržet, když to nejde.
Milovník skandinávské kinematografie, americké literatury, italské gastronomie a cestování vlakem po českých luzích a hájích.
