Trump chce upravit recepturu Coca-Coly. Opravdu je cukr lepší než glukózo-fruktózový sirup?
Foto: GettyImages
Foto: GettyImages
Donald Trump sice není nutriční poradce, ale co se týče limonád – ačkoli zásadně těch dietních – má rozhodně napito. Když se na jeho popud americká Coca-Cola rozhodla vyměnit levnější kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy (americkou obdobu našeho glukózo-fruktózového sirupu) za třtinový cukr, pochválil si to na Truth Social se slovy „Je to prostě lepší!“ Možná má tentokrát výjimečně pravdu a chuťový rozdíl nepozná jen limonádový someliér, ale co na to řekne naše tělo?
Cukr (alias sacharóza) ani glukózo-fruktózový sirup (zkráceně GFS) nejsou žádní andílci. Přestože jsou obě tato sladidla přírodního původu – cukr z řepy, sirup z kukuřice nebo pšenice – ve finále jde o prázdné kalorie, které tělo nijak nepotěší. Při časté konzumaci zvyšují riziko obezity, cukrovky a dalších civilizačních onemocnění. Jenže právě GFS v posledních letech čelí větší kritice než stolní cukr. Proč?
Zatímco běžný cukr (sacharóza) tvoří propojenou dvojici glukózy a fruktózy v pevném poměru 1:1, kterou tělo musí nejprve rozložit, glukózo-fruktózový sirup je směsí těchto dvou cukrů ve volné formě. Právě proto je tělo nemusí štěpit a vstřebává je mnohem rychleji, což se odráží i na tom, jak na ně organismus reaguje. Glukóza a fruktóza navíc nemusí být zastoupeny rovnoměrně. Když převládá fruktóza, vzniká fruktózo-glukózový sirup, který najdete třeba i v oblíbených limonádách nebo sladkých tyčinkách.
A
tady to začíná být zajímavé: hladina fruktózy není na rozdíl od glukózy
regulovaná inzulinem, ale metabolizuje se hlavně v játrech. A ta jí – pokud je
přijímána ve velkém množství – přeměňují na tuk. Výsledkem může být ztukovatění jater, ukládání tuku v oblasti
břicha, inzulinová rezistence a další radosti. Jak v článku pro The
Huffington Post varoval doktor Mark Hyman, dlouholetý poradce Billa a Hillary
Clintonových, právě kukuřičný sirup s vysokým obsahem fruktózy podle něj přispívá
k nárůstu infarktů, mrtvic i cukrovky typu 2, které mají v USA skoro status
epidemie.
Ať už sáhnete po limonádě, toastovém chlebu, ochuceném jogurtu nebo dresinku na salát, je dost pravděpodobné, že v nich najdete nějakou formu přidaného cukru. Nejčastěji klasickou sacharózu nebo glukózo-fruktózový sirup (GFS). Obě tato sladidla se v potravinářství hojně používají, protože vylepšují chuť i konzistenci a navíc prodlužují trvanlivost. GFS má oproti cukru jednu výhodu: je tekutý, dobře se mísí a pro výrobce bývá levnější. Právě proto se často používá v průmyslově zpracovaných potravinách, které mají dlouhou dobu spotřeby a vyrábějí se ve velkém.
Ať už jde o třtinový cukr, nebo jeho nenápadnějšího konkurenta v podobě glukózo-fruktózového sirupu, ani jedno z těchto sladidel si se zdravým životním stylem moc nerozumí. Rozdíly mezi nimi existují, ale jak upozorňují odborníci, ve finále je to hlavně přebytek cukru, co tělu škodí. I když si někteří slavní (a hluční) zastánci třtinového cukru myslí, že jde o lepší volbu, pokud jde o zdraví, výměna sladidla neznamená automaticky výhru. Co ovšem roli hraje, je vědět, kde všude se cukr (nebo GFS) skrývá – a kolik ho doopravdy sníte.