Šéfredaktorka Adéla Mazánková o říjnovém čísle Cosmopolitanu

Obligátní otázkou, co se vlast­­­­­ně změnilo v mém vnímání sebe samé po třicítce, jsem se s kamarádkami (kolem de­­­­­­­­­­­­sáté večer, ně­­­­­­­­­­­­­­­­­­kdy v únoru a nad sklenkou oranžového v Sedmičce, pro úplnost…) dostala k tomu, že už zdaleka nejsem tak urputná sama k sobě, a navíc konečně začínám přizná­vat chybné kroky, dokonce si je i užívat. Navenek jsem se tvářila jako Ms. Low-key Casual Doesn’t Give A… třicet let, a to i když mě vnitřně mnohokrát svírala ta největší paralýza, nebo mnou naopak proudil vztek, pokud jsem šlápla vedle.

Ačkoliv jsem se v sobě tyto emoce naučila rozpoznávat, na okolí i sebe jsem stále hrála slečnu Dokonale Povznesenou, protože to pro mě představovalo vzornou příkladnost. Uniforma sebejistoty se přece nosí odjakživa – a já mám ráda tu nadčasovost a… „Perfekcionismus je ale maska nízkého sebe­­­­vě­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­­do­­­­­mí, víš to?“ dodala s dolitím skleničky Silvi. Až s přelomem věku jsem se naučila tuto masku poslat do čistírny, pak ji tam klidně měsíc zapo­menout, ale do akce vyrazit i tak, nepřipravená, zato ready nejistě našlapovat i chybovat. Okatě. 

Kdyby mě nedostatky či nejistota paraly­zovaly tak, jak to se mnou dříve uměly, tento měsíčník nemá šanci nikdy vyjít. Černé na bílém mi je totiž každý měsíc jasnější, že perfektně hotovo nemáte nikdy. Je to jako s tímto úvodníkem. Kdo ví, jestli (s)končí tam, kde jsem s ním začala?  

Nejdokonalejším způsobem, jak odbourat strach z neúspěchu, je tedy prostě udělat další krok, i když zrovna nevíte, kam vás dovede a jestli se na něj cítíte. Skvěle to vystihla Emma Drobná, hvězda našeho říjnového čísla, která se v rozho­voru na str. 64 svěřila, že jí v životě nejvíce pomohlo dovolit si nemít dobrý den, a když jde o tvorbu, jejím boostem je důvěřovat procesu i bez vědomí, jaký bude konec.

Při urputné snaze o dokonalost do nejmenšího detailu přicházíte o celek, s přesnou orientací na konec přicházíte o prožitek z cesty. A toho by byla škoda – so go for it. Ať už to s vámi navenek vypadá jakkoli.