Queer-popová deska Poodle Tales dává nahlédnout do života LGBTQ+ komunity
Poslechněte si ji ještě – eh – zatepla!
Text: Martin Váša
29. května 2023
Foto: Radek Horáček
Radek Horáček, spoluzakladatel Prague Pride a moderátor Teplého proudu (pořadu o popové hudbě a queer tématech na legendárním Rádiu 1) svou první, ostrovtipnou desku pojmenoval Poodle Tales – na počest pudla Mirka, který mu byl léta parťákem. „Byl můj stín, všude chodil se mnou, a občas jsem si všiml, že lidi mívají totožné předsudky vůči velkým pudlům jako vůči queer lidem, viděl jsem tam zajímavou paralelu,“ vysvětluje.
Který předsudek vůči LGBTQ+ lidem považuješ za největší hloupost?
Že jsme načančaní a ustrašení a ukňučení. Ve skutečnosti jsme načančaní a odvážnější a houževnatější než většina.
A vůči pudlům?
Že jsou načančaní a ustrašení a ukňučení.
Jak bys svou hudbu popsal 3 slovy?
Trhlá, divná, zábavná.
A kdo si Poodle Tales užije nejvíc?
Ten, kdo se rád ztratí do rytmu a nebere všechno příliš vážně a doslova.
Soudíš hudbu podle obalu?
Ne. Podle obalu soudím jenom lidi. (směje se)
Co má vlastně říkat obal Poodle Tales?
Že jezdit v barokním paláci na pudlovi stranou na dámský způsob je náročnější, než to vypadá, a že moje deska je podobně pestrá.
Máš možnost na jevišti vystoupit s kterýmkoliv jiným umělcem. Koho si vybereš a co budete zpívat?
„Když jsem šel z Hradišťa“ s Pamelou Anderson.
Jaké posláni má Teplý proud na Rádiu 1?
Přinést svěží popový vítr a queer témata do prostředí, kde ani pop, ani queer kultura nejsou úplně doma. Ač se to může zdát jako paradox, posluchači Rádia 1 jsou poměrně konzervativní a ne všichni jsou obsahu Teplého proudu otevření. A mě baví je přesvědčovat, že pop a queer kultura jim mají co nabídnout.
Málokdo ví, že jsi spoluzakladatel české Pride. Jak bys vysvětlil, proč je Pride potřeba, těm, kdo to stále nechápou?
Především, ne všem to lze vysvětlit. Jsou lidé, kteří se budou vždycky cítit nadřazení jenom proto, že se narodili jako heterosexuálové, protože pravidla naší společnosti jsou šitá na míru bělošskému patriarchátu. Takoví lidé mají pocit, že když se naše občanská práva vyrovnají jejich, oni přicházejí o svá privilegia. A se strachem z toho, co neexistuje, se těžko bojuje.
Máš nějaký tip na to, jak se chovat, když člověk čelí homofobii, ať už ve skutečném životě nebo na internetu?
Homofobové jsou dle mé zkušenosti většinou nešťastní, naštvaní a životem zklamaní lidé, kterým chybí empatie a respekt k druhým. Takže se na ně koukám s trochou lítosti a něhy, aby mě tolik nerozčilovalo, že mi bezdůvodně otravují život. Docela mi to pomáhá je pak ignorovat.
