Není ironické, že nás sociální sítě místo sblížení naopak oddalují?

Na tuhle myšlenku mě nedávno přivedl rozhovor s kamarádkou, která vyprávěla o tom, jak měli naši společní přátelé na střední škole problém se rozejít, protože jediná možnost jak to udělat, bylo se potkat tváří v tvář a říct si to z očí do očí. Teď už by si asi nejspíš poslali jenom pár zpráv na Instagramu a pak se vzájemně zablokovali.

V dnešní době dokážeme díky aplikacím během pár vteřin zjistit, kdo byl kde, co jedl a jak vypadal, když se probudil. Ale s touhle možností se přiblížit k lidem na jedno swipnutí pak taky přichází ta možnost okamžitě je odříznout. Tam, kde jsme dřív potřeboval vysvětlení, teď stačí jediné – nic. Zobrazeno je nové "sorry, ale už mě nebavíš". A co je nejlepší? Můžete ghostovat kdykoliv a kdekoliv. 

Jen si to představte, jo? Zažili jste skvělý rande s někým, s kým jste si skvěle rozuměli. Domluvili jste si další randíčko, vyměnili pár vtipných zpráv s nádechem erotiky a najednou... ticho. Žádná odpověď. Nejdřív přemýšlíte, jestli se něco stalo – telefon se ztratil, má hodně práce? Ale pak vám to dojde. Hello, hello, my dear ghosting.

Možná je to pohodlnost, možná strach z konfliktu, pravdou však je, že ghosting je hlavní ironií digitálního věku. A sklouzává k tomu mnoho z nás. Když se zkrátka nechceme postavit kruté realitě, tak nám stačí vypnout telefon a dělat, že neexistujeme. (Čímž samozřejmě nechci říct, že není občas fajn dělat, že neexistuju). 

A čím víc jsme online, tím víc přicházíme o tu pravost vztahů. Zatímco dříve se přátelství budovala skrze dlouhé rozhovory, vzájemnou přítomnost a sdílení zážitků, dnes se často spokojíme s rychlým emoji nebo komentářem pod novým selfiečkem. 

Sociální sítě nám dávají iluzi, že jsme stále v kontaktu. Vidíme, co naši přátelé dělají, kde byli na dovolené, jak se jim daří v práci. To ale neznamená, že jsme opravdu propojeni. Skutečná přátelství jsou založena na sdílení emocí, vzájemné podpoře a hlubokých rozhovorech, které sociální sítě často nahrazují povrchními interakcemi.

Všechny ty internety nás nutí neustále se srovnávat – kdo má lepší dovolenou, úspěšnější kariéru nebo dokonalejší vztah? Místo toho, abychom se radovali z úspěchů ostatních, jsme posedlí tím, že nejsme dost dobří. To je ten kouzelný digitální balíček – víc stresu, míň opravdových přátel.

Co jsme tedy ztratili? Schopnost čelit realitě, mluvit otevřeně a prožívat skutečné vztahy. Ale hej, možná někdo teď právě ghostuje tenhle můj fejeton. Doufám teda, že dostanu aspoň "zobrazeno".