Film začíná skoro jako Pretty Woman – oči pohledného milionáře (Channing Tatum) spočinou na krásné servírce (Naomi Ackie), kterou po jediné večeři v kruhu přátel zcela spontánně pozve na svůj ostrov. Právě zde začíná nekonečná oslava života v podobě výtečných pokrmů, nekonečného toku šampaňského a skvělé zábavy, během které zapomínáte, který je vůbec den, měsíc nebo rok.
Po čase si však hlavní hrdinka začne uvědomovat, že je něco špatně, a snaží se přijít na to, co se ve skutečnosti děje… Zde končí obecné info a začínají spoilery, takže pokud jste film ještě neviděli a máte ho na svém must-watch seznamu, následné řádky vám odtajní více, než byste možná chtěli.
Vizuálně film vábí už od samotného začátku – dynamické barvy, pozice kamery a bravurní střih umocňují (ze začátku) kouzelnou atmosféru. Ta trvá relativně dlouho – můžeme si tak opravdu vychutnat život miliardářů i pomalu se rozvíjející románek mezi hlavními hrdiny. Malé nejasnosti v podobě zmizelé skvrny na šatech, z nejasných důvodů špinavých nehtů nebo zvláštního oslovení personálu po chvíli začínají vzbuzovat zájem diváka, který však ještě tak přesně neví, co se děje.
Vyvažuje skvělý humor (hlavně pro hollywoodské insidery znající obsazené herce a jejich tvorbu), romantika i děsivé momenty, přičemž se plynulá dynamika lusknutím prstu přepne do „slasher módu“ plného krve ve stylu Tarantina. Kravitz však udržuje diváka v napětí až do samotného konce, který je netradiční a splňuje „fantasy“ charakteristiku filmu.
Lví podíl nese i skvělé herecké obsazení. Kromě Channinga
Tatuma, který stárne jako dobré víno (a to i co do hereckých schopností), je
zde skvělá především hlavní hrdinka Naomi Ackie, ale i Alia Shawkat a
charismatická Adria Arjona. Kravitz si také dala záležet na tom, aby do
mužských rolí obsadila herce, které má divák spojené s pozitivními hrdiny –
Tatuma známe jako exotického tanečníka Mikea, Christiana Slatera jako novináře
z upíří kroniky a Kyla MacLachlana jako pana (skoro) dokonalého ze Sexu ve
městě.
Kravitz si velmi dobře pohrála s příběhem – trochu thriller, trochu fantasy a trochu společenská satira (i když velmi temná) nebyly zvoleny jen tak. Premisa filmu se odkazuje na kauzu slavného komika a kdysi miláčka Ameriky, Billa Cosbyho, který byl obviněn ze zneužívání žen a kolegyň pod vlivem omamných látek. Právě v jeho slavném sitcomu The Cosby Show účinkovala matka Zoë Kravitz – Lisa Bonet.
V rámci Hollywoodu se však nejedná o ojedinělý případ. Podle některých diváků na internetu film odkazuje i na Harveyho Weinsteina a také P. Diddyho. Byť filmový průmysl nese (bohužel oprávněně) své ošklivé stigma již od samotného vzniku, snímek téma ženské submise zcela zbytečně vytahuje za jeho rámce, kdy implicitně stírá jakoukoliv presumpci neviny. Místy povrchní a jindy zdařilá symbolika dodává Blink Twice šťávu – omamný parfém jako rouška lží kryjící bolest vs. hadí jed coby detoxifikační kúra k bolestivé pravdě.
Asi nejzajímavějším aspektem snímku je tak téma odpuštění a zapomenutí traumatu, které zde bylo zpracováno jen okrajově, i přesto však nasadilo divákovi brouka do hlavy. Z úst několika lidí slyšíme větu „zapomínání je dar“. Ve filmu tak ona pilulka (nebo v tomto případě parfém), co pomáhá zapomenout trauma ihned poté, co je vytvořeno, hraje obrovskou roli sama o sobě.
Voňavý lék, který je vytvořen coby pomocník k „zapomenutí všeho zlého“, je mocným nástrojem ubližujícím víc než nemoc sama. A to jak v rukou antagonisty, tak i protagonistky. Jelikož ve finále jsou si oba (anti)hrdinové velmi podobní – moc má totiž tendenci být nakažlivá pro všechny...
