Dukla: Všechno bude zas stejný, lepší

Nové album jste nahrávali na chatě v Jizerských horách. Vážně se všechno stihlo za jeden víkend?

Lukáš: Hlavní materiál, který jsme později ladili do výsledného tvaru, fakt vznikl za jeden víkend. V pátek odpoledne po práci jsme naložili auto aparaturou, nakoupili zásoby a odjeli na chladný víkend do Jizerských hor. Na chatě rodičů našeho klávesisty Jáchyma jsme chtěli jen tak jamovat a doufali, že z toho vznikne třeba jedno demo. Nakonec jsme udělali asi 12 jamů, které se v hodně případech začínaly podobat skladbám. Měli strukturu, sloku, refrén a já rovnou nahazoval první freestyle texty. Na konci pobytu nám došlo, že máme základ alba, na kterém můžeme dál pracovat. Vyzařovací metodou jsme vybrali ty nejlepší písničky a následujících několik měsíců je posouvali do výsledné podoby. Jenom track Tutto passa vznikl až dodatečně v létě.  

Josef: Všechno vyšlo skoro na rok přesně. Na chatu jsme odjeli loni v únoru a desku vydali v půlce letošního února. Takže se dá říct, že šlo o roční práci. V té době jsme zrovna neměli pražskou zkušebnu, a proto jsme přemýšleli, kde tvořit. Nakonec zvítězily Jizerské hory a bylo to nejlepší rozhodnutí.

Čím si vysvětlujete, že se něco takového povedlo?

Josef: Ve městě žijeme v permanentním stresu a časovém presu. Máme různé povinnosti a ráno musíme vstávat do práce. V horách jsme se mohli soustředit jenom na naši hudbu. Někdy do sebe všechno nečekaně zapadne. Soustředění na chatě jsme pak doporučovali všem našim přátelům.

Lukáš: Měli jsme dobrou energii. I naše nové beaty zněly hodně energicky, takže nás bavilo se do nich ponořit. Jen samotné beaty nás inspirovaly zkoušet trošku jiné postupy v tvorbě. Jeden druhého jsme posouvali dál a snažili se intuitivně a kapelně vymýšlet nové věci. Tohle soustředění nám spustilo stavidla kreativity. Dřív jsme ani nevěděli, že dokážeme být tři dny vkuse takhle kreativní.

Na albu hostuje například rapper TK27 z kolektivu 58G. Vnímáte, že k sobě alternativa a rap mají i v Česku čím dál blíž?

Lukáš: Ať děláš jakýkoliv žánr, pořád jsi muzikant. Dva hudebníci se můžou shodnout bez ohledu na styl. My jsme tentokrát víc vybočili z našeho zvuku blíž k UK garage, čímž vznikl průnik s Tomášem Kučerou, který má hodně blízko k britskému rapu.  

Hudba se zároveň stále víc prolíná s módou. Pracujete teď s nějakými designery a designerkami?

Lukáš: Zatím jsme to v kapele neřešili, osobně by se mi ale podobná spolupráce hodně líbila. Nevím, jak bychom takový projekt přímo propojili s naší hudbou, ale nápadům se nebráníme. Z českých návrhářek mě baví třeba Anna Tran. Jednou bych si rád zahrál třeba na nějaké módní přehlídce – stát vzadu v mlze, ale hrát live.  

Josef: Nejspíš bychom vymysleli úplně novou hudbu na míru události. Spíš instrumentální a víc postavená na syntezátorech. Ale z naší dosavadní tvorby mě z fleku napadá třeba track MZV, ten by se na přehlídku hodil.

Lukáši, pracuješ zároveň jako učitel tvůrčího psaní na střední škole. Jak se dá podporovat kreativita?

Lukáš: Různě. Jednou jsem studentům dal za úkol, aby se pořádně oblíkli a šli na půlhodinovou procházku. S sebou si neměli brát mobil ani sluchátka a místo toho si v hlavě formulovat text – báseň, povídku nebo námět na scénář. Člověk si takhle postupně rozvíjí nápady a dostane se do tvůrčí zóny. Součástí úkolu, ale zároveň bylo, aby po návratu domů zapomněli všechno, co vymysleli. Takovým způsobem tvořili třeba mistři haiku, kteří jen koukali na hladinu jezera a v hlavě vymýšleli verše. Stačí když si něco sami prožijete, nemusíte všechno sdílet.

Vznikají takhle i některé písničky Dukly?

Lukáš: Často jde o nápady v polospánku, když večer ležíš v posteli. Myslíš, že si to ráno určitě budeš pamatovat, takže nemusíš vstávat pro telefon, aby sis něco zapsal. Ráno si samozřejmě nic nepamatuješ, ale to mi vlastně přijde hezké. Někdy se fragmenty nápadů za pár dnů znovu vynoří, jindy ne.  

Josef: Mě vždycky mrzí, když si něco nezaznamenám a zapomenu. Pak mám totiž pocit, že to určitě musela být ta nejlepší věc, která mě kdy napadla. Super melodie nebo linka, která už nevznikne, a já o ni ochudil sebe i celý svět.

Ve vašich textech se setkávají anglicismy a archaismy, ale i reference na českou historii a současnou popkulturu. Vnímáte, že Dukla stojí právě na těchto kontrastech?

Lukáš: Je to součást celku. Ale myslím, že tenhle styl mě formoval vždycky. V dětství jsem jezdil na skejtu a poslouchal Wu-Tang Clan, pak přišel domů a četl si Foglara nebo si pustil Brontosaury. Mám v sobě dvě stránky, které se nikdy nebily a vždycky fungovaly v harmonii.  

Josef: Od první chvíle, kdy jsme se s Lukášem potkali, mě překvapuje, na kolika věcech se shodneme. Ačkoliv pocházíme z odlišného prostředí a dřív jsme se pohyboval v úplně jiných bublinách, máme obrovský průnik vkusu.

Své první EP jste před lety označovali za „románek na jednu noc“. Představuje nové album Stejný lepší vyústění do lásky na celý život?

Josef: Pro mě je to etapa, kdy se kamarádství přemění do skoro bratrského vztahu. Cítím větší jistotu a hraní si hodně užívám.  

Lukáš: Nebo jako když děti vypadnou z domu a začne party. Kapela a hudba mě teď baví víc než kdy jindy. Už nemám potřebu přemýšlet nad dalšími kreativnímu projekty, Dukla mě naprosto naplňuje.