Jak barva vlasů ovlivňuje vnímání naší osobnosti?

Blond? Fired!

Když jde jen o vtipy, je to pořád sranda, vždyť si je nemusíme brát osobně. Blbej vtip taky vtip a dělat z něj diskriminační událost není potřeba. Nadhled neuškodí. (I když i to je tenký led – smích stereotypy vlastně živí.) Horší ale je, když zajetá klišé prosáknou do života.

Asi před sedmi lety vyprávěla Eileen Carey, Silicon Valley CEO, stanici BBC svůj zážitek, kdy jí bylo v práci doporučeno, aby si své blond vlasy obarvila nahnědo. „Víte, madam, oni se investoři budou při jednání s brunetkou cítit lépe.“ Brunety prý v roli CEO přinášejí firmám větší benefity, bylo jí sděleno. Variace na její příběh se dají zažít i na běžných pracovních pohovorech – a to už je pak nepříjemné, protože blud vítězí nad pravdou. Ne, opravdu totiž neexistuje jediný seriózní a fakty podložený výzkum, který by dokázal, že vtipy o hloupých blondýnách, nudných brunetách a další s hřívou spojené masové halucinace se zakládají na pravdě.

Co odhalila psychologie?

Výzkum profesora Jaye Zagorskeho z univerzity v Ohiu, který měřil IQ žen a dával je do souvislosti s barvou vlasů, mluví za všechny: Rozdíly byly ve výsledku minimální. V průměru dosáhly blondýny hodnoty IQ přes 103, hnědovlásky o půl bodu méně, s velmi drobnými odchylkami se pak umístily zrzky a černovlásky.

Rozdíly mezi jednotlivými barvami se ukázaly být statisticky bezvýznamné, nelze tedy (s vědecky čistým svědomím) tvrdit, že by blondýny byly extrémně chytré. Rozhodně však nejsou hloupé. Podobné zkoumání provedl i Pentagon, a to s IQ testy vojenských rekrutů. A jak to dopadlo tam? Blondýny opět vyšly jako nejvíce inteligentní. Ne výrazně, ale přece. Takže… WTF?

Proč tak milujeme škatulky?

Známá americká neuropsycholožka Judy Ho tento fenomén vysvětluje: „Lidský mozek miluje zkratky a zjednodušená řešení. Vytváří automatické vzorce, které nám v různých situa cích šetří energii při rozhodování. Když něco zaškatulkujeme, máme hned jasno, byť tak třeba daná věc není. Svým způsobem nám to pomáhá s orientací ve světě. Dát si tu práci rozpoznat a rozklíčovat stereotyp stojí mnohem více energie, stejně jako přijetí skutečnosti, že každá situace vyžaduje jiné řešení. Proto často sklouzáváme ke stereotypům. Z neurolenosti a pohodlnosti.“ Což je vlastně dobrá zpráva, která nás sice nutí být více mindfull (nic pro líné), ale zároveň je neskutečně osvobozující od předsudků všeho druhu, včetně toho o barvě vlasů a charakteru člověka.

Odkud vítr vane

Historička a novinářka Rachael Gibson (@thehairhistorian), která se specializuje právě na vlasy, se zanořila do problematiky stereotypů a zjistila překvapivá fakta. Například blondýny podle ní tvoří jen 2 % světové populace, tudíž jsou napříč historií vzácné a žádané. Podobně jako zrzky (1 %). Ve starém Římě měly skoro všechny ženy přirozeně tmavé vlasy a na blond se barvily výhradně prostitutky, aby se odlišily od běžných dívek. Měly to dokonce nakázané zákonem – buď zesvětlit, nebo nosit paruku.

Možná právě zde leží kořeny stereotypu, že jsou blondýnky více sexy, předpokládá Rachael. A to, že jsou hloupé, zase může podle ní mít souvislost s francouzskou kurtizánou Rosalií Duthé, která žila na přelomu 18. a 19. století a proslula svou smyslnou krásou, ale moc chytrého toho prý nenamluvila. Brunetky byly ve viktoriánské době považovány za domácí andílky AKA škatulka „perfect wife and mother“. AKA nuda. Zrzavá barva evokuje element ohně a vášeň, černá temnotu, takže i tady to po stereotypech přímo křičí.

O historických vlivech můžeme spekulovat, jedno je však jisté: Barva vlasů ovlivňuje to, jak se cítíme. Však vzpomeňme, jak nejsme ve své kůži, když vyjdeme od kadeřníka s něčím jiným, než jsme chtěli. Někdy si naše alter ego žádá radikální barevnou změnu. Dopřejte mu ji bez obav, jestli vás za to někdo zaškatulkuje. A pokud se tak stane, ozvěte se. Ideálně pohotově, s nadhledem a vtipně. Protože stereotypy jsou stokrát nudnější než brunetky.