Proč je teď správný čas podívat se znovu na Forresta Gumpa?
„Pamatuj, co jsem ti říkala, Forreste. Jsi stejný jako všichni ostatní“.
Kristýna Schafferová
9. října 2022
Getty Images
Tak zní jedna z nejlepších rad, kterou dala malému Forrestovi jeho matka. Tichý chlapec s nízkým IQ a špatnou páteří byl odsouzen k těžkému životu. Přijal ho ale po svém. A my se z jeho pohledu na svět můžeme lecčemu přiučit.
Kdyby šlo o klasický hollywoodský film, prokázal by Forrest ve finále svou inteligenci a dostal minimálně Nobelovu cenu. Nebo by se z něj stal třeba slavný muzikant. Od ostatních by se zkrátka lišil ne proto, že je s ním něco špatně, ale protože je výjimečný. Ve skutečnosti je však Forrest Gump jen svědkem vzestupů a pádů své doby. Jeho dětské smýšlení nás nutí podívat se na některé historické události novým úhlem pohledu. Příběh o Forrestovi je příběhem o člověku, který prochází těžkými časy, a právě díky tomu se s ním dokážeme ztotožnit.
Nejsem moc chytrej, ale vím, co je láska!
Naivita a neposkvrněná mysl hlavního hrdiny se odráží i ve vizuální podobě filmu. Způsob, jakým režisér Robert Zemeckis podává děj, má správnou tonalitu: je osobní a upřímný, i když druhá polovina 20. let byla velmi dynamická. Forrest Gump je svědkem segregace na univerzitách, antimilitaristických protestů, hitů Elvise Presleyho i atentátu na JFK. Doba, ve které žije, je plná zvratů. A přestože jí k vlastnímu prospěchu nerozumí, neztrácí se. Jednoduše naslouchá svému srdci a přijímá lidi takové, jací jsou. Je upřímným přítelem a obětavým člověkem. Sice často nechápe, co se kolem něho děje, základním lidským hodnotám ale rozumí lépe než kdokoli jiný.
Zná lásku a soucit, váží si přátelství a života, drží slovo a naslouchá svému srdci. A přesně to bychom se od něho měli naučit.
Život je jako bonboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš
Forrest Gump prožívá zkoušky a trápení, které jdou za hranu normálních starostí. V jedné chvíli odjíždí do války ve Vietnamu, aniž by si plně uvědomoval, co ho čeká. Dětský, naivní tón, kterým vypráví o průběhu bojů kontrastuje s hrůzou a nelidskostí. Zemeckis se touto rovinou ve filmu zamýšlí nad pojmem osud: „Nevím, jestli máme svůj osud, nebo nás jen tak unáší větřík,“ přemítá Forrest a sám sobě i odpovídá: „Ale myslím si, že to může být obojí najednou“.
Během války se Forrest seznamuje s Bubbou, který ví o krevetách úplně všechno a nejvíc se těší na návrat domů a s poručíkem Danem Taylorem, jenž chce zemřít jako hrdina v boji. Bubba usiluje o mír, Dan o smrt. Osud má však pro každého svůj vlastní plán: Zatímco Bubba umírá, Dan se, sice bez nohou, z války vrací.
Proto pamatujte: pokud je život jako bonboniéra, můžete narazit i na pár hořkých čokoládových lanýžů. Ale právě jejich trpká chuť vám připomene, jak moc je důležité se nevzdávat a neztrácet dobré srdce.
Run, Forrest, Run!
Tato hláška není o útěku z reality - má nám připomenout, že je potřeba jít dál, ať se děje cokoliv. Všechna osobní dramata i okolní události, které nemáme ve svých rukou, jednoho dne skončí. A podle paní Gumpové se zázraky dějí každý den! Forrest navíc nezná pojem beznaděj, proto pro něho možnost se vzdát nepřipadá v úvahu.
A pro nás by také neměla! Pokud máte pocit, že je všechno špatně, něco s tím udělejte. Nevíte jak? Začněte pomalu a postupujte krůček po krůčku.
Jmenuji se Forrest Gump a říkají mi Forrest Gump
Věta, kterou do filmu přidal Tom Hanks a která se režisérovi natolik zalíbila, že ji v něm ponechal, nám ukazuje, jak důležité je mluvit na rovinu. Jak osvobozující může být nelhat, nemlžit a nehledat ve věcech složitosti. Kromě upřímnosti nám Forrest Gump připomíná i další nedoceněné vlastnosti, jako je empatie, poctivost a laskavost. Jeho představitel Tom Hanks je všechny má, a to není žádným super hrdinou – jen obyčejným člověkem, jako jsme my.
