Foto: Aneta Zimová
Asi tak před třemi lety jsem si napsala do telefonu poznámku „wish list – bookreaders“ a pod ni seznam lidí, které bych si přála vyfotit a vyzpovídat o jejich oblíbených a životních knížkách. Here we are! Zkombinovat moje dvě obrovský radosti, jako jsou focení a čtení, je opravdu splněnej sen. Děkuju, Baru, že jsi mě pustila do své knihovny a obohatila mě svým výběrem!
Hřeje mě u srdce, že zrovna ty jsi v tomhle projektu první. Už jen proto, že je to deset let, co jsi vytvořila kuchařku, u které jsem poprvé zažila wow moment jako u žádné kuchařky předtím ani potom, a jsi v tolika směrech nesmírně inspirativní. A děkuju, Adélko (šéfredaktorka Cosma, pozn. redakce), že jsi dala mému snu prostor.
To se mění. U mě dost záleží, jakým obdobím si zrovna procházím. Mezi mé srdcovky patří rozhodně Sto roků samoty, Amerikánka, Vzdělaná, Skleněný pokoj. Zároveň moje paměť vynechává názvy, takže přečetla jsem toho už dost, ale pokud mi to neleží v úrovni očí v knihovně, postupně zapomínám.
Jako holčička jsem zvládla všechny díly Káji Maříka, můj děda se tak jmenoval a pamatuju si, když mi ty knížky daroval. Tohle období jsem opravdu milovala. V posledním čase se mi líbilo dílo Rozložíš Paměť od Marka Torčíka a hodně se těším na novou knihu od Martina Váši. Upřímně, od té doby, co mám Bjukitchen, čtu knihy méně, ale platí, že když začnu, tak se chytím a jedu.
Jsem generací Harryho Pottera, rozhodně se mi nic lepšího nemohlo stát. Všechny díly jsem hltala se zatajeným dechem a vláčela je i do školy.
Já čtu prakticky cokoli, co je hezky napsané, líbí se mi autorova flow a má to nějaký rozumný obsah. Mám ráda cestopisy, romány, krátké povídky, ale i detektivky. Navíc mám štěstí na super čtivé kamarádky, které mi vždy nějakou dobrou knihu doporučí. Vědí, co se mi líbí, tím mi šetří hodně času a dopřejí zábavu. Volím i temné příběhy, ale cíleně si od nich musím dávat pauzu. Často automaticky sáhnu po válečné literatuře, která mi samozřejmě lehkosti na srdci moc nepřidá.
Prázdniny. U čtení ráda ležím venku, ať už na trávě, dece nebo pláži. Když kolem přitom pofukuje jemný teplý vánek a na nohy mi svítí slunce, považuju to za perfektní synonymum prázdnin.
Zajímají mě ty od Gábora Matého, takže v některé z nich. Mezi moje favoritky patří Roztěkaná mysl či Když tělo řekne ne.
Lego, já tu knihu opravdu miluju. A rozdala jsem také hodně Hany nebo Jezevce Josífka. Ježišmarjá, málem bych zapomněla na Project Happiness… Pro někoho jako já s hlavou plnou nápadů a blbostí byla taková kniha zázrakem k reorganizaci sebe samé.
Tohle se taky mění často, Cyprián má ale hodně oblíbené knížky o zvířatech. Rád se dozvídá, jak žijí, co je pro ně typické či naopak výjimečné, takže momentálně čteme Atlas vyhynulých zvířat. Prima byly knihy o Fiškusovi nebo Josífkovi, když byl mladší, miloval zas Králíčka Petra i Pejska a kočičku. Má hodně rád Harryho Pottera, takže se s ním znovu vracím do svého dětství.
Děkuju, to je milý, že to říkáš. Myslím, že Bjukitchen kuchařka byla jiná tím, že jsem byla hodně mladá a dělala to dost intuitivně. Tenkrát mi nějak došlo, že je fajn postupy i nafotit tak, aby si člověk, který nemá moc zkušeností, nemusel nic domýšlet a mohl si to rovnou zkontrolovat podle obrázku. Navíc jsem najela na dvojí testing po dopsání receptu. Moje kamarádky Veru a Anička dostaly vždycky recept a zkoušely ho uvařit, díky tomuhle se vychytalo dost much, protože samozřejmě člověku občas nedojde zmínit každý malý detail. A hlavně mě to strašně bavilo, spolupráce s Kubem a Terezou byla moc příjemná, a já jsem tak celý ten proces nevnímala ani jako práci.
Myslím, že někdy jo. A snad dříve než později, ale zatím na ní nepracuji.
Fotografka, věčný melancholik a hlavně blázen do příběhů, které umí otevřít srdce a dodat větší nadhled. Jejím největším přáním je, aby den měl více než 24 hodin a všude bylo božské ticho: na čtení.
