Foto: Aneta Zimová
Nakladatelství Prostor se pyšní novou knihou Grácie z Elby od Marie Vejvodové. A my se k této oslavě autorčina prvního románu, který napsala ve svých čtyřiceti letech, s radostí přidáváme!
Radost z psaní, zájem o lidské příběhy a touha zachycovat krásu světa.
Při psaní jsem netušila, že román vyjde a bude mít nějaké čtenáře. Doporučila bych ho ale těm, kteří si chtějí udělat voňavou chvilku a zažít trochu italského „carpe diem“.
Nebudete už vyšilovat kvůli tomu, co vám přišlo jako konec světa v pětadvaceti, a najdete si nové důvody… Jen doufáte, že s „rostoucí moudrostí“ budete vyšilovat aspoň o trochu méně.
Poslouchej svou intuici, protože má většinou pravdu. Možná proto jsem napsala knihu o smyslech – nejen o tom šestém.
Bolavá, občas na pěst, toužící milovat a být milovaná.
Něžný,
objímající, povznášející
Knížky si vybírám podle autora, tématu, nikoli obálky. Pokud je ovšem kniha potěchou nejen pro duši a mysl, ale i pro oko, je to radost. Pevná vazba, nebo paperback? To je fuk. Hlavně, ať je dobrá!
Jelikož se moje hrdinka Beáta, zejména na začátku, chová někdy na facku, řekla bych: Dejte jí prosím šanci! Knížka by nás ale podle mě měla něčím obohatit, a pokud mám pocit, že není pro mě, proč s ní trávit (drahocenný) čas?
Chůze. Za chůze jsem už „napsala“ spoustu příběhů. Háček je pak v tom přenést je na papír. Dokonalé podmínky ke psaní neexistují. Múza je nevyzpytatelná.
Mít
čas – ponořit se hluboko do příběhu a co nejdéle se nevynořit.
To je fuk. Hlavně ať je dobrá!
V knihách nacházím myšlenky, které mě zasáhnou, nechci je zapomenout a chci se k nim vracet. Jelikož si ale půjčuju knížky z knihovny, zapisuju si je do svých (nespočet) notýsků.
Ano, i když každá přináší často úplně jiný zážitek.
Frankenstein, Pan Darcy a Pipi Dlouhá punčocha. Servírovalo by se „po italsku“, spoustu chodů, aby se jedlo celý večer a měli jsme dost času si pořádně popovídat.
Ze současné literatury knížky Sally Rooney (Intermezzo), Davida Nichollse (Jeden den) a Lucie Faulerové (Lapači prachu).
Žádná mi nezměnila život. Alchymista, kterého jsem dostala spolu s občankou od mámy k patnáctinám, můj život ale nasměroval a citát „když něco opravdu chceš, celý vesmír se spojí, abys to mohl uskutečnit“ si pamatuju dodnes.
Děti z Bullerbynu. Je to taky první knížka, kterou jsem přečetla v angličtině.
Fotografka, věčný melancholik a hlavně blázen do příběhů, které umí otevřít srdce a dodat větší nadhled. Jejím největším přáním je, aby den měl více než 24 hodin a všude bylo božské ticho: na čtení.
