Foto: GettyImages
Ahoooj book clube, chybíte mi. Nejprve bych chtěla říct, že kdo byl součástí akce Cosmopolitan sleepover, tak věřím, že se měl krásně! Zúčastnila se i spisovatelka Veronika Opatřilová a popovídat si s ní patří už pár měsíců mezi mé největší touhy a přání, ale angína měla jiné plány. Nu což.
Doufám, že vás právě v kabelce lechtá nějaká krásná knížka. Já za poslední dobu přečetla dva skvosty, tak se na ně pojďme podívat. První z nich je Zakázaný deník – hned po přečtení jsem věděla, že jde o jedinečnou knihu v mojí sbírce. Alba de Céspedes mě ohromila. I přesto, že je kolem mě feminismus velmi používané slovo, nic mě k němu nepřiblížilo tolik jako její tvorba a postavení v italské literatuře po druhé světové válce. Tahle žena to fakt neměla jednoduchý!
Slovy překladatelky Pavly Přívozníkové: „Alba de Céspedes svou tvorbou nechtěla hájit pouze práva žen, nýbrž práva lidských bytostí na seberealizaci, lásku, svobodu… Příslušníci obou pohlaví pro ni byli především rovnocenní. Hledala pro své postavy osvobození od předsudků, z vězení, do nějž byly uvrženy společenskými konvencemi, odhalila a poukázala na problémy patriarchálního uspořádání společnosti v době, kdy pojem feminismus jako takový ještě neexistoval, poprvé pojmenovala skutečnost, že od rodiny a nekonečných povinností uvnitř domácích zdí se ženy osvobodily skrze zaměstnání, skrze kariéru, a zdůraznila i to, že je to v pořádku.“
Druhou z nich je Krev je jenom voda od Jany Micenkové, která sleduje twisted rodinné vzorce, toxické vztahy a jejich dopad na naše chování a charakter. Číst o tom, jaké to je vyrůstat v nestabilní rodině a v přítomnosti nepředvídatelného člověka, o strachu a boji se sebou samým bolí. A bolí asi ještě víc, pokud vám nějaké situace budou až příliš povědomé.
Fotografka, věčný melancholik a hlavně blázen do příběhů, které umí otevřít srdce a dodat větší nadhled. Jejím největším přáním je, aby den měl více než 24 hodin a všude bylo božské ticho: na čtení.
