Foto: Yves Rocher
Někdy stačí odjet dost daleko od domova, aby člověk zjistil, jak moc byl unavený. Mně to došlo až v La Gacilly. Malé bretaňské vesnici, která na první pohled působí, jako by se v ní čas rozhodl trochu zpomalit. Žádný ruch velkoměsta, žádný seznam míst, která musíte za jeden den stihnout. Jen zeleň, vůně rostlin, déšť typický pro Bretaň a pocit, že telefon můžete konečně nechat někde hluboko v tašce.
V roce 1959 vytvořil Yves Rocher svůj první kosmetický produkt v podkroví rodinného domu. A nebylo to v Paříži, Londýně ani v luxusní beauty laboratoři. Bylo to právě v La Gacilly, malé obci v Bretani, která se stala základem celého jeho podnikání. Dodnes se tu pěstují rostliny používané v kosmetice a významná část výroby zůstává přímo v Bretani. Značka uvádí, že její tři výrobní závody v regionu vyprodukují více než 350 milionů produktů ročně, což představuje přibližně 80 procent její produkce. Najednou se tak na kosmetiku díváte trochu jinak.
Jedním z míst, které jsme během cesty navštívili, byly také botanické zahrady Yves Rocher. Botanická zahrada vznikla už v roce 1977 a na dvou hektarech se tu nachází více než 1500 druhů rostlin. Yves Rocher ji popisuje jako venkovní laboratoř, která slouží nejen k ochraně rostlin, ale také jako zdroj inspirace pro výzkum botanické kosmetiky. A jestli čekáte klasické nekonečné řady skleníků, budete překvapeni.
V La Gacilly je téměř 60 hektarů polí certifikovaných jako ekologické zemědělství, kde se pěstují mimo jiné heřmánek, arnika nebo měsíček. Samozřejmě, neznamená to, že každý produkt vzniká kompletně z toho, co vyroste za plotem. A právě tohle je podle mě důležitý rozdíl mezi skutečným příběhem značky a marketingovou pohádkou. Yves Rocher má v La Gacilly skutečné zemědělství, výzkum i výrobu. A když to vidíte na vlastní oči, působí to úplně jinak než si o tom přečíst na webu.
Ubytováni jsme byli na hotelu La Grée des Landes. A přiznávám, že přesně tady jsem pochopila, proč někdo vymyslel pojem slow living. Hotel stojí uprostřed přírody na okraji La Gacilly a je navržený tak, aby z krajiny spíš vyrůstal, než aby jí konkuroval. Má vlastní spa, restauraci Les Jardins Sauvages a pokoje s terasami, ze kterých se díváte přímo do zeleně.
A pak je tu spa. Bazén otevřený do krajiny, hammam, ticho a procedury založené na rostlinných ingrediencích a kosmetice Yves Rocher. Měla jsem pocit, že přesně tohle moje tělo potřebovalo, i když jsem to před cestou vlastně nevěděla. Důkaz, že wellness nemusí vždy znamenat aktivitu v kalendáři. Nemusíte meditovat dvacet minut, běžet deset kilometrů nebo si objednat další aplikaci, která vám bude měřit kvalitu spánku. Někdy znamená wellness nic nedělání. Sedět. Dívat se ven. Jíst pomalu. Jít spát bez budíku. A přesně takový byl můj pobyt, lucky me.
Samozřejmě kosmetiku. Ale překvapivě to nebyla ta nejdůležitější věc. Z La Gacilly jsem si odvezla trochu jinou představu o tom, co může znamenat beauty. Ne jen další sérum nebo krém, který mě má udělat hezčí. Spíš celkový vztah k tomu, jak se staráme o sebe, odkud věci, které používáme, pocházejí a jak dlouho se na jejich vzniku pracuje.
Yves Rocher tady v La Gacilly ukazuje cestu od rostliny až k hotovému produktu. A zároveň připomíná, že příroda nemusí být jen ingredience, kterou vytiskneme na přední stranu obalu. Může být místem, kde začnete. A možná i místem, kde na chvíli vypnete. A mně se to naštěstí konečně povedlo.
