Malý princ není jen pohádkou pro děti. O čem ve skutečnosti vypráví?

Četli jste Malého prince ještě na základní škole? Možná je načase vytáhnout toto ilustrované dílo z hlubin knihovny a ponořit se do něho ještě jednou – mezi řádky totiž francouzský snílek, pilot a spisovatel Antoine de Saint-Exupéry ukryl kus sebe a spoustu podobenství, životních pravd a lekcí, které je fajn si občas připomenout.
Text: Kristýna Schafferová 23. října 2022

Foto: Malý princ, Antoine de Saint-Exupéry

Antoine de Saint-Exupéry byl duší průzkumník. Jeho láska k literatuře a letectví ho provázela celým životem. Když vypukla 2. světová válka, narukoval do armády, což se mu jeho přátelé snažili rozmluvit: pilotů bylo mnoho, ale dobrých spisovatelů a novinářů jen pár… On však nedokázal nečinně přihlížet, když jeho vlast čelila nebezpečí. Dva roky před koncem války napsal Exupéry své poslední dílo Malý princ. Krátce poté zemřel během letu. Proč, o tom se dodnes vedou dlouhé diskuze (jedna z variant je, že vlivem špatného psychického stavu namířil stroj k zemi on sám).

Kdo je vlastně malý princ?

Pohádka má mnoho autobiografických rysů. Autor zde ztělesňuje jak malého prince věřícího v lidi, tak i vypravěče - letce, jenž se přizpůsobuje světu dospělých a jeho pravidlům. Setkání těchto dvou v poušti naznačuje smíření s dospíváním, které ovšem neznamená, že musíte přestat snít a doufat v to nejlepší. Povaha malého prince nám navíc připomíná, jak důležité je vidět podstatu věcí a nenechat se oklamat.

„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“

Rozmazlená, avšak milovaná růže

Rozmarná a citlivá růže, kterou princ úzkostlivě chrání, představuje autorovu ženu Consuelu, jíž byl často nevěrný. Kdykoliv ale selhal, vždy tu pro něj byla. Dějová linka princ - růže nám ukazuje, že pokud do někoho vložíme lásku a city, stává se pro nás jediným na světě. A budeme na něho myslet neustále, ať už jsme kdekoliv.

Liška s velkým srdcem

Liška je v celém díle velmi zásadní. Prince učí přátelství, věrnosti, odpovědnosti a lásce. Vysvětluje mu složitou povahu vztahů: čím blíže k přátelům jste, tím těžší je nechat je odejít. A že štěstí ze vzájemné blízkosti je srovnatelné s bolestí z rozchodu. Za zamyšlení stojí i její slova, když se s princem loučí: „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné,“… „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“

Zlé baobaby

V žádné dobré pohádce nechybí zosobnění dobra a zla, a jinak tomu není ani v tomto slavném díle. Když malý princ cestuje vesmírem, navštěvuje různé planety, které symbolizují lidské duše. Pokud člověk pracuje a chce se neustále zlepšovat, je jeho planeta krásná a jen kvete. Pokud však zahálí, planetka umírá. Zlo zde ztělesňují baobaby, se kterými je potřeba bojovat. Musíte je vytrhnout ještě jako malé rostliny, jinak planetu zcela zničí.

Absurdní povahy

Princ se během své výpravy setkává se spoustou lidí, jejichž chování nerozumí. S králem, který káže hvězdám činit to, co dělají i bez něj. S pijanem, který pije, aby zapomněl, že pije. Se zeměpiscem, jenž nikdy neopouští svůj stůl. S obchodníkem počítajícím hvězdy o nichž si myslí, že jsou jeho. S domýšlivcem, který slyší jen slova obdivu… A také s lampářem zabraným do práce. Ten jediný udělá prince šťastným, jeho planeta je pro ně oba ale malá - to se stává, když člověk věnuje práci celé své srdce.

Na konci příběhu je princ uštknut hadem. Jeho nově získané znalosti a zkušenosti už mu nikdo nevezme. A z toho plyne ponaučení na závěr: nebuďme jako zeměpisec, který zahlcený prací nikdy neobjeví svět. Vypravme se, podobně jako malý princ, rovnou ke hvězdám.

Objednejte si předplatné Cosmopolitan

Předplatné